25.ročník MCVV

Každoročně někteří členové klubu z tradičního posledního slanění na Blatinách houfně odjížděli již v neděli ráno zpět do Chocně na Malou cenu velké verandy, což je lesní kros dlouhý 4300m v kopcovitém terénu. Tento rok výbor klubu vyšel vstříc těmto krosařům a termín slanění posunul na 16. prosince. Letos se již 25. ročníku MCVV zúčastnilo celkem 333 běžců, bylo studené podzimní počasí, teplota kolem nuly. Trať byla místy namrzlá, na více místech ale blátivá a kluzká. Z našeho klubu nás běželo 13, nejlepšího mužského času dosáhl Petr Myšák, z žen byla nejrychlejší Jitka Vodehnalová. Z vlastní zkušenosti víme, že organizace takovýchto závodů je náročná a proto organizátorům MCVV udělujeme jedničku s hvězdičkou.

Foto na www.mcvv.org

Lavinové vybavení

POZOR! Každý se snaží ušetřit a nedřít se s těžkou váhou. Ale v okamžiku, kdy něco selže a v lavině nám umírají kamarádi, pochopíme nicotnost těch pár stovek korun a gramů v batohu! Vždy platí, že vybavení má každý v družstvu!!

 

Lavinový vyhledávací přístroj

Tzv. „pípák“, z angličtiny „píps“ je jednoduchý vysílač a přijímač na mezinárodní frekvenci 457 MHz. Všichni členi družstva ho mají zapnutý na vysílání a v případě zásahu laviny si nepostižení členové přepnou na příjem a podle síly signálu, která se zobrazuje zvukově, světelně či digitálně hledají zasypané. Práci s tímto přístrojem je nutné si předem dobře procvičit (i bez sněhu) a pravidelně opakovat! Při koupi přístroje nehleďte na peníze a vybírejte takový, který se vám bude dobře a jednoduše ovládat i v rukavicích! Další dobré požadavky – dobrý dosah, rozlišení více zasypaných, možnost okamžitého přepnutí na vysílání (další lavina), odolnost vodě a mrazu (displej!), nemožnost samovolného zapnutí (a vybití) baterek v batohu. Nepoužívají se dobíjecí baterie z důvodů špatné kapacitní křivky.
Continue reading „Lavinové vybavení“

Kurz první pomoci a skalní záchrany

Poslední listopadový víkend jsme strávili na chatě VHT Brno v Blatinách, kde jsme se zdokonalovali v první pomoci a skalní záchraně.

 

Na začátku jsme se rozdělili do dvou desetičlenných skupin. Letos se k naší choceňské skupině přidala skupinka z Frenštátu pod Radhoštěm. Obě skupiny se prostřídaly a vše si vyzkoušely nejprve v teple na chatě a poté venku buď na skále, nebo na simulovaných scénkách, které pro nás připravili záchranáři z hradecké vrtulníkové záchranky pod vedením Martina Honzíka. Skupina věnující se skalní záchraně byla pod vedením Jakuba Valčíka.

Počasí nám letos přálo stejně jako v minulém roce. Při větru, mlze a dešti jsme si to vše užili a nazkoušeli. Myslíme si, že jsme se i letos dozvěděli mnoho důležitých a potřebných informací, které se nám nebudou hodit jen na skalách, ale i v běžném životě.

Děkujeme všem instruktorům, kteří se věnovali všem účastníkům kurzu a předávali jim tyto užitečné informace.

 

https://photos.app.goo.gl/LCPMhD7a7bFaVpEb2

Boulderová stěna v Chocni

Místo toho, abychom se 17.11. 2017 doma váleli, vydali jsme se do Jičína pro lezeckou stěnu o rozměru 4 x 10 metrů, což je pro nás pro začátek velice pěkná stěna.

Já jsem jel v autě s Davidem Richterem, Jakubem Valčíkem a Davidem Fendrychem. V druhém autě jel Jiří Homolka,

Šimon Marek, Luboš Slavík a Jakub Diblík. Vyrazili jsme z domu okolo osmé hodiny ráno. Stěnu se nám podařilo po velkém úsilí rozmontovat, což nebyl zrovna snadný úkol, protože na ní bylo asi milion šroubů. Jednotlivé díly jsme naložili na přistavené nákladní auto a odvezli do staré kotelny v Chocni na Záměstí a teď se bude rozhodovat o jejím umístění a zprovoznění.

Je třeba připomenout, že v tento den byla pěkná zima a stěna byla umístěna jen ve stanu, takže práce nebyla zcela jednoduchá.

Doplňovat potřebnou energii v podobě jídla a někteří i pivka jsme mohli ve vedlejší pizzerii.

Tímto bych chtěl všem, co se na této akci podíleli, poděkovat. Pomohli nám posunout náš oddíl zase o krok blíže k boulderové stěně v Chocni a možná, že i ke klubovně našeho oddílu.