Paklenica 2009

Paklenica je chráněná krajinná oblast na chorvatském pobřeží poblíž města Zadar. Jedná se o velkou oblast uvnitř dlouhého kaňonu, kde na začátku okružní cesty, po které chodí značné množství turistů, naleznete sportovní cesty všech obtížnostních stupňů. Pokud se projdete dále od vstupu můžete dojít do oblasti vícedélkových cest. Největším a zároveň nejvyšším masívem je Anica Kuk.

 

Do Paklenice jsme se vydali v polovině září ve složení Karlos, Šíma, Ondra, kubA, Lenka a David. Cesta nám ubíhala rychle až na malé zakufrování ve Slovinsku, kde jsme se snažili vyhnout zpoplatněným dálnicím (posádka druhého auta se nevyhla včas, tudíž se už nemuseli vyhýbat vůbec  ). Do Paklenice jsme přijeli asi o půl šesté ráno, tak jsme si našli zapadlou cestu, u které jsme se dospali.

 

Když nás všechny probudil kůň se zvonečkem na krku vydali jsme se do skal. Vstup do NP Paklenica je placený aktuální ceník je zde : http://www.paklenica.hr/Paklenica_Cjenik.htm mi jsme si pořídili 5 denní vstup za 120 kn. Aktivní strážce parku nám nabízel ubytování u něj na zahradě, nicméně jsme odmítli, jelikož spaní na pláži se ničemu nevyrovná. Od vstupu do parku vede ještě asi 2,5 km silnice k parkovišti. Kousek od parkoviště je kiosek a veřejné záchody. Od parkoviště cca 1km podél turistické stezky jsou k lezení sportovní cesty, je jich zde opravdu dost. Když se vydáte hlouběji do kaňonu narazíte na vícedélky.

 

První den jsme se rozlejzali na sportovních cestách, ale další dny jsme se vydali i na nějaké ty vícedélky. Průvdoce lze zakoupit v kiosku stojí 150 kn. Obtížnost je udávaná ve francouzské stupnici a je přiměřená. Je zde různorodé lezení po dírách lištách i stiskáčích. V průvodci se píše že na vše stačí 60m lano. To u vícedélkových cest není pravda, doporučuji dvojčata nebo 70m lano.

 

Pokud se rozhodnete vydat do Paklenice určitě si musíte vylézt vícedélku Mesaroški na Anicu Kuk. Pěkná cesta, místy ne moc odjištěná, proto si vemte s sebou nějaké pomůcky, pár friendů či vklíněnců by mělo stačit. Rozhodně do cesty nalezte v raních hodinách, cesta je sice na severozápadní stěně, tedy vysušení sluníčkem tolik nehorozí(i tk mějte dostatek vody). Větší problém jsou ostatní lezci před Vámi. Když tuto cestu lezla naše výprava tak jsme ji museli vzdát, protože začalo pršet a trochu se i bouřilo. Pokud cestu dolezete, je rychlejší masiv obejít než slaňovat.

 

Pitnou vodu jsme nabírali buď na veřejných záchodech nebo ve vesnici u kohoutku, který teče rychlostí jedna PETka za 10 minut.

 

Na závěr ještě upozornění že se v Chorvatsku nesmějí rozdělávat otevřené ohně.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *