Water Boulder Games 2018

Neboli WBG se uskutečnily minulý víkend 14.7. – 15.7. 2018 ve Velkém Meziříčí. O co šlo? Takové pohodové lezecké závody na devítimetrové stěně nad rybníkem pod Fajtovým kopcem. Prostě lezeš bez lana a padáš do vody. V pátek večer dorážíme na místo konání. Rychle dáváme rozlez a průzkum terénu na zmíněné stěnce. Někteří i s osvěžujícím pleskancem do vody. Následně probíhá aklimatizace u stánku s překvapivě dobrým ciderem Joker (jablko-hruškové pivo) a do toho se z kopce linou balady nun-metalickéko festivalu.

Sobotní ráno přeskočím a začínáme zase u cideru. Kvalda je tu, chaos a metal se přesunul pod kopec. V kvalifikaci nás čekají dvě cesty a na každou dva pokusy. Rychlejší časy se započítávají. První pokusy jsou celkem na jistotu, radši staticky než skokem, ale v průběhu závodu se přiostřuje. Možná bych zase odbočil k tomu výbornému cidru.

Mimo lezeckou soutěž byla „challenge“ ve skoku do vody, kde Fenďák předvedl krutého „backflipa“ z devítky, nicméně tentokrát v plavkách a možná proto skončil na druhém místě.

Do finále postoupila polovina chlapů, to znamená šestnáct duelů. Jsou postaveny dvě stejné cesty vedle sebe a závodí dva lezci zároveň (nejhorší s nejlepším z kvaldy). Kdo dřív práskne do topu postupuje do dalšího kola. V tuhle chvíli se už spíš létá než leze. Fenďák a David vypadávají těsně v prvním kole a Peňa s Martinem zase těsně postupují. Třetí kolo je ale nedostižné, přesto že podpora od děvčat ze břehu je značná. Závěr už probíhá klasicky se cidrem.

Super závody! Díky Milanovi Salašovi a Olinu Klapalovi.

WBG tým 

Horo dovolená na Vltavské žule

Tak jako každý rok, tak i letos jsme vyrazili v období červencových svátků na dovolenou Horolezeckého klubu Choceň. Pro letošní společně strávený prodloužený víkend jsme si vybrali lezeckou oblast Roviště – blízko přehrady Kamýk. Jedná se o žulovou oblast, kde se obtížnost cest pohybuje nejčastěji mezi obtížností 5 až 8+. Nateklé předloktí, zpocené dlaně, pár odfouknutí po (od)cvaknutí expresky a spálená záda se týkaly nejednoho z nás. Dobře vybraná oblast i vynikající vztahy v našem klubu zajistily to, že na společnou dovolenou dorazilo 37 lidí – 28 dospělých a 9 dětí. Užili jsme si nejen lezení, ale i koupání v lomu Hříměždice, volejbal, tenis a někteří z nás se vydali i do krásného okolí vodní nádrže Orlík na kole. Vzhledem k vydařené akci se již teď většina z nás těší na další společně strávené dny na skalách.

Takže: Hore zdar!
Gabča

Choll 2018

Druhým ročníkem pokračovala Choceňská lezecká liga – seriál závodů pro veřejnost. Letos se sestávala ze čtyř kol. Stejně jako vloni se konečné pořadí určovalo dle počtu zapnutých expresek či dosažení Topu. Cca každé 2 měsíce bylo k dispozici 5-6 nových cest, přičemž nejvíce, sedm, jich bylo postaveno v posledním kole. Do průběžného pořadí se promítaly různé výpadky v podobě nemocí a zranění, nicméně vzhledem k dlouhému průběhu soutěže se to pak tak nějak vykompenzovalo.

Ovšem těžko se dá hovořit o soutěži v pravém slova smyslu. Místo závodní rivality si lezci vzájemně radí, jak na daný lezecký problém a často je slyšet od „soupeřů“ hlasité povzbuzování a nakonec i potlesk, když nějaký rozklepaný chudák dosáhne kýženého Topu. Také samozřejmě nechybí ani patřičné hecování mezi některými lezci, bez toho by to nešlo. I toto pomáhá ke zvyšování lezecké úrovně, což si myslím, že je hlavním cílem Chollu, a to se povedlo na maximum. Každý si díky pravidelně nově stavěným cestám posouval laťku o kousek výš, i když se tomu ani věřit zpočátku nechtělo. Také je třeba napsat, že k hlavním stavěčům se občas přidali i další dobrovolníci na stavění, aby pak následně zjistili, že stavět cesty je pěkná dřina, zodpovědnost a nevděčnost, neboť kdo má pak poslouchat ty nářky a narážky od lezců, co zkouší jimi postavenou cestu přelézt… .

Tímto je tedy naprosto nutné ocenit a poděkovat organizátorům a zároveň hlavním stavěčům Marťasovi H., Šímovi a Lukášovi za skvělou organizaci a stavění hezkých cest po celou dobu trvání Chollu. Je nezbytné také dodat, že vzhledem k malému množství hodin vyčleněných školou pro lezení, bylo nutné stavět cesty, až když v hale nikdo nebyl, to znamená v tu nejméně příjemnou dobu: páteční a víkendové noci. A o to je víc potřeba ocenit úsilí hlavních i pomocných stavěčů.

Závěrečné vyhodnocení celé soutěže podle jednotlivých kategorií proběhlo v Baru 22. Účast na tomto zakončení byla velká. Ani volné židle už v hospodě nezbyly, takže bylo nutné se i o ně podělit a sednout si, kam se dalo. Kdo jednotlivé kategorie vyhrál, není až tak důležité. Myslím, že každý, kdo se zúčastnil, byl vítězem. Vítězem nad svou leností, častými nezdary a neúspěchy. A hlavní je, že jsme díky Chollu přes zimu neshnili a posílili, nebo aspoň udrželi stávající sílu na skalky, skály a hory v hlavní sezoně. A to se tam pak set sakra počítá!
Ahoj všem!
Romča

CHOLL výsledky 2018

Krkonošská 100ka

16.6. 2018 jsme se vydali na dálkový pochod napříč Krkonošemi a zastupovali tak na této vyhlášené akci s letitou tradicí náš oddíl HK Choceň v jiné disciplíně, než je lezení. Zvolili jsme sice kratší trasu, jen 56 km, ale ta dala také pořádně zabrat! Start byl ve Vrchlabí. Přes Žalý, kde bylo 1.občerstvení, a Labskou jsem došli do Špindlerova Mlýna k 2.občerstvení. Tady jsme si ještě říkali, jak to hezky ubíhá. Dokonce jsme nečekaně potkali jiné členy HK na výletě a tato chvilková nepozornost způsobila, že jsme si trasu prodloužili asi o 3 km a ztratili nejmíň půlhodiny. Dále jsme šlapali přes Lužickou Boudu (3.občerstvení), Polsko a nahoru přes Soví sedlo. Sněžku jsme letos vynechali, skoro si troufám říct naštěstí, protože nohám by se asi moc nechtělo. Pak už jen kolem Luční Boudy a Výrovky dolů do Strážného (poslední občerstvení) a hurá do Vrchlabí. Chtěli jsme to dát trošku rychlejším tempem, kopce sbíhat, ale cestou do mírného kopečku přes nekonečně dlouhé Strážné, kdy už jedna noha brká o druhou a hlava ví, že ji ještě minimálně 6 km čeká, a parťák má vražedné tempo, jsem si říkala: „Už nikdy!!!“ Teď už se snad i začínám těšit na další rok. Celý pochod se nám podařilo ujít za necelých 10 hodin.
Jana

Sobota 16.6.2018, 4:15h, vstáváme; grrr, normální lidi ještě 4-5 hodin sladce spí! V 6:06 jsme ve Vrchlabí, zaregistrovat a v 7:00 v trenkách a triku vyrážíme. Do Špindlu v pohodě, dokonce podle plánů mé drahé polovičky kopce sbíháme.Ve Špindlu tradiční občerstvení, doplňuju ionty krakonošovou desítkou. Na dlouhou dobu pozitivní prvek akce. V lesoparku za lanovým centrem potkáváme Páju a Páju a Jana přijímá povzbuzující SMS: „Právě jsme vstali a myslíme na vás.“To potěší. Je něco po desáté a my se před lávkou vydáváme po nesprávné větvi modré TZ, slepě následujíce jakési pako s propozicemi pochodu na batohu. Po cca 1km nám to dojde, vracíme se, ale mírný náskok způsobený sbíháním kopců je fuč. Po výživném stoupání oběd na Lužické Boudě. Krátký výšvih a je zde krajinově vděčný traverz polskou stranou hor. Dlouhý chodník z půlkulánů a opět sbíháme. Uf, uf, jde to nějak ztuha. Občerstvení v mysliveckém domečku letos organizátoři vynechali(grrr), takže hajdy kolem chaty StrzechaAkademicka ke slezské Boudě (Dom Slaski). Ještě že se letos neleze na Sněžku, začínám toho mít docela dost. Cestou na Luční Boudu míjíme pár chlapů stojících u ležící mladé ženy. „Všechno v pohodě?“ ptám se. Přikývnou. „Všiml sis? Ta holčina měla stehno propíchnuté hůlkou,“ říká Jana. Nevšiml. Chvíli si připadám jako idiot. Na Luční Boudě doplňujeme na WC vodu do PETky. Krátké stoupání a dalo by se sbíhat, pokud by stehna dovolila. Nedovolí, tak alespoň protahuji krok a Jana začíná popobíhat(což jí vydrží až do cíle, nechápu, kde nabrala takovou fyzičku). Od Výrovky už tak řídká konverzace ještě zřídne až na malou výjimku u bufetu Na rozcestí, kde se bavíme, jestli si dám pivo. Nedám, a tak mažeme dál. Zbytek cesty se nese v duchu myšlenky „Rychle, rychle, ať to máme z krku“. Na loukách nad Vrchlabím vidíme sem tam účastníky přicházející z úplně jiného směru než my. Taky zakufrovali, to potěší. Konečně cíl. Guláš a pivo, zpátky naštěstí řídí Jana. Takže příště pod 9 hodin.
Martin