Stěna - červenec 2017

datumdenhodiny
4Úterý18:00-20:00
5Středa18:00-20:00
12Středa18:00-20:00
19Středa18:00-20:00
26Středa18:00-20:00
úterky 18:30 - 20:00
pouze pro členy HK Choceň

Spolupracujeme s:








Tatry 2010/07

25.07.2010

Španělsko 2010

10.03.2010

SKIALPY NA DACHSTEINU 2011

14.02.2011

Fotogalerie

MALÁ FATRA 2013

14.02.2013

MALÁ FATRA 2013 - Zimní výstup na Velký a Malý Rozsutec

Ve čtvrtek 14.2.vyrážíme na východ, cílem je slovenská obec Terchová a kopce nad ní. Je nás pět - Martin, Jirka, Mikuláš,Marek,Vojta Na někoho se čekalo až dorazí z práce, kvůli někomu jsme se vraceli pro zapomenuté věci, kvůli dalšímu stavíme po cestě pro dokoupení potřebného vybavení. Výsledkem je, že do Terchové dojíždíme už dávno za tmy. Na konci civilizace, tam kde končí prohrnutá silnička do hor přebalujeme, zanecháváme auto a zhruba po desáté hodině vyrážíme s plnou plní na sněžnicích a ve světle čelovek na hodinový výstup do našeho základního tábora. Tím se na tři dny stává krásná dřevěnice v osadě Podrozsudce. Chaloupka by se krásně vyjímala v jakémkoli skanzenu jak zvenku tak zevnitř. Ubytování začínáme vykopáním kadibudky ze sněhu, donáškou pitné vody z potoka a zatopením v peci. Byly jsme tu už loni se stejným plánem – vystoupit v zimě na zasněžený skalnatý vrchol Velkého Rozsutce. Loni se nezadařilo kvůli velkému množství sněhu a nepřízni počasí. Letos to vypadá líp. Sněhu je o poznání méně a na příští dny hlásí převážně oblačno ale s minimem srážek a hlavně téměř bezvětří. Výstup vede z osady Podrozsutce strmě po turistické stezce přes vrchol Malého Rozsutce do sedla Medzirozsutce a pak už po stoupajícím hřebeni k vrcholu. Loni nás sněhové nadělení pustilo stěží na Malý Rozsutec a o sestupu sice krátkou ale skalní stěnou do sedla(kde se v létě chodí po řetězech) nebylo bez lezecké výbavy ani pomyšlení. Letos táhneme sebou vše potřebné ale hlavně máme radu od místních, že existuje zkratka která obchází vrchol Malého Rozsutce z jihu a po vrstevnici by se mělo dojít přímo do sedla. V pátek kolem sedmé ráno tedy vyrážíme z chalupy a na sněžnicích si prošlapáváme cestu na hřeben Malého Rozsutce. Zkratku nacházíme (místní si ji vyznačily naštříkanými bílými pruhy na stromech) a tak cesta do sedla Medzirozsutce je celkem příjemná procházka na sněžnicích zasněženým lesem, pravda v celkem strmém svahu se po vrstevnici zas tak lehce nestoupá. Konečně začínáme stoupat na samotný Velký rozsutec. První úsek se jde lesem a sníh začíná být tvrdší. Při strmém stoupání je to jen otázka času kdy přezujeme ze sněžnic na mačky. Konečně vycházíme na první hřebínek a hlavní skalnatý hřeben máme před sebou jako na dlani. Ne nadarmo slováci považují Velký Rozsutec za nejkrásnější horu Slovenska. Pod nástupem do skalnatého terénu přezouváme a kocháme se výhledy do kraje. Vpravo hlavní hřeben Malé Fatry s Velkým Kriváněm, vlevo v dálce v oparu rozeznáváme vzdálené Tatry. Začíná výstup na hřeben. V mačkách se boříme po stehna a tak výplaz strmým svahem dává konečně pořádně zabrat. Střídáme se v prošlapávání a najednou je tu mlha která postupně houstne. Během 20 minut máme viditelnost do 10metrů – blíží se poledne a ranní polojasno je najednou pryč. Jirka dolézá na hřeben a ještě stihne zhodnotit, že tudy to dneska nepůjde – nafoukaný sníh do vysokých a zrádných převějí nás vrací kus níž a začíná traverzování pod hřebenem ve slušném lavinézním svahu. Postupujeme v rozestupech sledujeme toho před sebou a hledáme optimální cestu vpřed - nikdo z nás tady ještě nebyl a letní značení je teď kdovíkde pod sněhem. Je tu první sedýlko. Z něj opět do kopce na předvrchol. Nahoře si připadáme jako pod pokličkou – viditelnost 10m a zvuky mlha tlumí jako by jsme byly v nějaké místnosti. Řešíme jestli neotočit. Vpředu se zasněžený svah strmě spouští do neznáma v mlze – za námi je to stejné, jen víme co tam je – cesta po vlastních stopách zpět. Dáváme pauzu a doplňujeme kalorie. Příděl energie dodal odvahy a je rozhodnuto, že zkusíme ještě pár metrů. Uvidíme, kam se dostaneme. Scházím níž až ke skalnatému prahu, který se bude muset slézt. Pod ním jsem na chvíli v mlze zahlédl sedýlko a dál zasněžený hřeben. Když se navážeme, tak se ta skalka na mačkách a s cepínem zvládne a další se uvidí pak. Následuje krátký oddech v sedle a zase hřeben stoupá. Střídáme se. Postupujeme o pět kroků a řešíme kudy dál. dalších pět kroků do mlhy, je před námi převěj nebo vysněžený hrbol? Převěj - musíme bokem. Opět traverzujeme svahem kousek pod hřebenem. Dlouho nemůžeme najít bezpečný sestup do dalšího sedla. V sedle nás pak čeká rozcestník s odbočkou na Medziholie-vrchol je blízko. Sedlo tvoří úžasný hřebínek s navátým sněhem do ostré špičky. Po tomto ostří bude muset někdo přejít cca.20m. Marek si obvázal lano kolem rozcestníku a já pak takto zajištěný zkouším co převěj unese. Krok-sun-krok pode mnou hned vedle boty na obě strany stěna, jež končí až někde v dolině. Na druhé straně přehodím lano za skalní hrot a Marek může za mnou. Obejít skálu, výlez nahoru a zase není vidět kudy dál. Slézám k šutru a ve vedení pokračuje Mikuláš. Riskne to a vyleze až na vršek skalky. A ejhle po překročení dalšího uzkého hřebínku konečně hlásí vrcholový kříž nadohled. Oběd,focení,vrcholový přípitek. Mlha trvá, takže kromě kříže není na co koukat. Dlouho se tedy nezdržujeme a vydáváme se zpět. Je to obrovský rozdíl, nemuset hledat cestu, jdeme rychle po vlastních stopách, nahoru, dolů, nahoru, dolů,…poslední pruťák k lesu se jede po zadku. K chatě dorážíme za tmy, rozděláváme oheň v peci a vaříme. Večeře, pak karty, pivko co jsme si každý poctivě vynesly od auta. Večer jak má být.

Druhý den volíme odpočinkovou trasu, kdy absolvujeme průstup známými fatranskými roklemi – Nové, Dolné,Horné Diery. Ledu ani sněhu letos opravdu moc není leč mačky se hodí i tentokrát. Končíme v útulném penzionu ve Štefanové. Po vydatné večeři a Zlatém bažantu ještě noční přesun přes hřeben do chaty. Po cestě se kluci rozhodují že poslední den, brzy ráno vystoupí na Malý Rozsutec. Hlásí dobré počasí, třeba budou i nějaké výhledy. Vyrazily ve třech hodně brzo a po deváté dopoledne už byly zpátky s nádhernými fotkami z východu slunce a s krásnými scenériemi hlavního fatranského hřebene a vzdálenějších Vysokých Tater. Teď už zbývá jenom vrátit chatku do původního stavu sestoupit k autu a vydat se dom. Přežily jsme 

Martin Mužík

Frankenjura 2012

01.08.2012

Lezení v německé Frankenjuře s nabušenýma španělákama. Lze lézt 2 hodiny po dešti - vítr skály rychle vysuší. Všechny druhy obtížností a není to daleko. Doporučuji.

RCI Kurz 2012 - První pomoc

31.05.2012

Kurz první pomoci v rámci školení ČHS instruktorů.

LUJS Cup 2011

26.12.2011

Tradiční závody LUJS Cup 2011

Arco 2011

24.09.2011

Zářijový výlet do Arca. Via Ferrata, Lago di Garda, jedno délky i více délky.

Přechozí stránka Další stránka