Adršpach

Od našeho druhého zpravodaje

Jedeme do Ádru. Juchú! Jedno z nejkrásnějších míst na světě.

Vyjíždíme brzy, abychom předběhli davy turistů. Většina výletů s mou účastí do Adršpachu končí na Křižáku, a tak mě překvapuje, že jdeme do skalního města. Takže batohy a hlavně piknikový košíček, kterého se ujímá Radim, a hurá na to.

Rozlézáme se na Včelím rojení. A když nás najde Hanka a Rado, tak Rado dává prvovýstup komínem. Jistíme se z lana obvázaného za vrchol skály, kterému odsedkami a naši váhou pomáháme zůstat tam, kde má být. Kluci jsou džentlmeni, tak nás nechávají pěkně slanit a sami se spouští dolů každý na jednom konci lana (a skály). Zbytek dne (a pak i večera) diskutujeme o tom, kde sehnat slaňák a jak se bude věž a cesta jmenovat. Spáru na Tři sestry dotahuje po Radimově pokusu Fenďák. S jedním pádem zdoláno! Ale to jen pozoruji z povzdálí. Poslouchám hekání a nadávky, vidím pot a krev. Tak se vyhřívám na sluníčku a nikam se nehrnu. Julinka mi pak vytáhla cestu na Lesáčka pro některé s „mírným“ přehupem mezi skalami, v mé mysli se smrtícím skokem do propasti, nebo s naplácnutím se na protější skálu. Utíkám a v zápalu boje cvakám kruh z vedlejší cesty, od kterého se nechám spustit. Radim si potom vyhlédl výlez na Gondolu, kterou hledáme v lavinových svazích pokrytých borůvčím a křovím, kterým nikdy nikdo, myslím, nešel. Náčelník Radim se na chvíli zastaví, abychom se podívali na „ty dva lůzry“ na Milencích, což pronáší s Blančiným bílým kloboučkem na hlavě a proutěným košíčkem důstojnosti v ruce. Na Gondole (nějak jsme to 

nakonec v tom roští našli) se nikdo nehrne na dvojí saské stavění, a jelikož pan Rusý hodně šetřil (mimo jiné) jištěním, jdeme domů. Z té zimy ve skalách mě úplně přešel nápad jít se vykoupat do jezírka. A když Hanička nabídla, že místo na parkovišti můžeme spát u její maminky, moc jsme neváhali. Chlapi se vydali na pivo a my jsme zakončily nádherný den povídáním nad horským čajem. O noci s Fenďou v manželské posteli psát nebudu. ☺

Ráno osvěženi spánkem a posilněni vánočkou a čajem odcházíme na Zrzka. Hanička nám dává turistický výklad (houby jsme viděli a Krakonoše také). Po lezení ještě polévka, káva, zákusek a potom domů (s prázdným košíčkem důstojnosti).

Nádherný víkend v ráji, ze kterého budu zase rok žít.

Lenka Lesmerises

Adršpach

Od našeho prvního zpravodaje

V prvním májovém víkendu (5.- 6.5. 2018) se naše pískařská sekce vypravila do Ádru. Všichni se po dlouhé zimní přestávce a trénování jen na stěně těšili opět na skály a lezení v přírodě.

V sobotu se lezlo v okolí Milenců a v neděli pak na Ostrově. Všichni tam museli prokázat dostatek specifických dovedností, protože se lezly zejména, ne u všech zcela oblíbené, spáry a komíny. Nelze v tomto případě nezmínit zcela neočekávané Fenďákovy výkony. Objevil v sobě dosud netušený spárařský talent, který všichni, zejména druholezci, ocenili. ☺

Počasí bylo nádherné, slunce a modrá obloha nás provázely po celé dny. Krásné cesty tak ještě vylepšily impozantní scenérie. Prostě skalní romantika. Při podvečerním posezení bylo rozhodně o čem si vyprávět. A také se plánovaly další cesty, které zdoláme a další lezecky zajímavé lokality, které navštívíme.

Julča

Lezecké závody v Lichnově

V sobotu 5. května jsme se opět vypravili reprezentovat náš oddíl HK Choceň na závodech. Lezecká stěna se nacházela v Lichnově. Zde se nám dařilo, výborně jsme si zalezli a obsadili jsme dvě první místa. Celý den jsme si užili díky pestrému programu, který pro nás byl připraven. Den jsme zakončili lezením s cepínami po stromě a skokem na laně z osmi metrů.